Co vás hned napadne? Že chudáci kameramani a režiséři v ČR, respektive v tomto případě v ČT, na začátku devadesátých let 20. století neměli techniku ani takové možnosti jako v západních zemích, potažmo a logicky, v současnosti. Řada akčních záběrů vypadá, jako by je točil člověk s epileptickým záchvatem. Jediný pokrok spočívá v tom, že režisérka televizních pohádek Svatava Simonová natáčela více než obvykle v exteriérech.
Ať teď nemluvím za vás, druhé co mě napadlo, že nesleduju pohádku pro děti, ale nějakou inscenaci pro dospělé s pohádkovými motivy! Prohnilí rádcové, zlý král holdující alkoholu, korupce, manipulace, intriky, když se někdo snaží z vás udělat blázna… Nejsem si vědom jediného prvku, který by toto dílo opravňoval činit si nárok na dětského diváka!!!
I přesto, že místy někteří herci šumlují, právě díky jejich výkonu nedávám této inscenaci odpad. Za všechny bych zmínil Vladimíra Dlouhého či Miroslava Donutila. Myslím si, že Mahuleně Bočanové touto pohádkou skončilo období princezen. Nerad to říkám, ale už tady je za zenitem. Nicméně o čtyři roky později si zahrála skvěle čarodějnici Bludimíru (Kouzelný měšec), takže její transformace proběhla bezbolestně.
Ve chvíli, kdy admirál s Rupíkem sami dva dobývají zámek, se film překlápí do slušného bizáru. Přičemž náznaky tu byly už dříve (Princezna, co v rekordním čase přeplavala zámeckou fontánu.). „Ludvíku, neměla bych ti to říkat, přijeli jsme tě svrhnout z trůnu.“ Člověk neví, jestli se má smát nebo plakat. Scenárista by zasloužil hladomornu, kam s oblibou posílal nepohodlné postavy.
PS: A za třetí, hudba je strašná!