Jak známo, Noe před potopou světa postavil archu, tedy obrovitánskou loď, vzal na ni ze všech živočišných druhů jeden pár. Tak měl být zachráněn život na zemi. V naší pohádce se ovšem vyskytují dva nerozluční myšáci Vini a Tito, kterým se podaří na archu dostat. Svým hudebním nadáním se snaží zlepšit náladu a vztahy, které na lodi během čtyřicetidenní plavby panují.
Na prvním místě bych zmínil naprosto otravné, nepatřičné a s prominutím idiotské deklamování nejrůznějších současných moderních výrazů jako třeba TikTok, like, selfie, hlasovky, esemesky… Berte prosím v úvahu, že se příběh odehrává 2700 let před naším letopočtem, mezi zvířaty, bez elektřiny, mobilů…! Kdyby se tam něco z toho nějakým déjà vu aspoň objevilo!? Ale oni to jen papouškují?!? To prostě nechápete.
Film svou podstatou stojí a padá na hudbě (to je na druhém místě). Hlavní dvojka jsou muzikanti, zvířata uspořádají pěveckou soutěž, film je považován za muzikál… Čekal bych, že autor hudby, textař, scénárista budou nějak zběhlí v oboru. Ovšem to co leze z úst postaviček, jaké tóny se na vás linou, nic strašnějšího jsem dlouho neslyšel! Jeden z největších hitů zní: „Nikdo tu na záchod nesmí jít, musel by s sebou svůj nočník mít.“ A to si představte, že o tom, kdo bude zvířatům vládnout, nerozhoduje Noe, ani nějaký MMA zápas, nebo třeba desetiboj, ale ona zmiňovaná pěvecká soutěž!
A v neposlední řadě vizuální stránka (třetí). Uvnitř archy panuje naprostý zmatek, všechno je neuspořádané, nevzhledné, nahodilé, působí stejně jako celý film. Chaoticky.
To, že z Boha udělali pomstychtivého psychopata, že některá zvířata se zde nachází evidentně jen v počtu jeden kus, že lidstvo podle tohoto výkladu asi vyhyne neb člověk se zde vyskytuje pouze jako babička, děda a vnučka, podotýkám jen pod čarou.
Polehčující okolnosti na tomto brazilsko-indickém animáku žádné neshledávám. Dvacet procent je až dost.
