Do opuštěného domku někde v norské divočině, kde si poklidným životem žije jedna myší rodinka, se nastěhuje rodina lidská. Začíná souboj na život a na smrt. Myši versus lidé. Kdo v klidu a míru stráví v tomto domě Vánoce?
Hrané norské pohádky nebo filmy pro děti z posledních let se po filmařské stránce vyznačují vysokou kvalitou. Namátkou Méďovy vánoce, Hranice odvahy, Cesta za králem trollů či Cesta za Vánoční hvězdou. Myši v akci to jen potvrzují. Kamera, zvuk, hudba, architekt, maskér… prostě dokonalost. Přidejte vtipné scénky jako z grotesky nebo z nějakého dílu Toma a Jerryho (puberťačka co dostane dávku mouky, pastičková lavina) a vtipné hlášky („V Americe už lidé žili, takže nebylo co objevovat.“, „Usnulo mi tělo.“, „Lidé jsou nebezpečná a bojová stvoření.“).
Jenže tu máme Hon na myš (1997), kterému se Myši v akci až příliš podobají. Jenže tu máme celkem nesympatické herecké představitele. Jenže tu máme scénáristické naschvály (Proč kluk jednoduše nevytáhl vysavač ze zásuvky? Myš na dronu by opravdu po chvilce nebyla rozcupována na kousky?) Jenže tu máme děj kompletně natočený na jednom místě.
Každopádně za deratizérovo auto přihazuju 5%! (foto: Continental Film)
