Lvímu králi Mufasovi se narodí syn Simba. Mufasa ale tragicky umírá a jeho bratr Scar to navlékne tak šikovně, že malý Simba pod tíhou výčitek uprchne. Scar se s podlými hyenami ujímá vlády. Tak o tom byl původní Lví král. No a v pokračování, lépe řečeno v prequelu, se dozvíme, jak to vlastně bylo s Mufasou, než se stal králem a jak se zrodil Scar!
Už úvodní Simbův proslov k jeho poddaným je jak ze špatného filmu. Má plno řečí o jakémsi koloběhu života, snech a vizích, přičemž je jasné, že jeho smečka hodlá v dohledné době řadu z nich sežrat. Cynismus si odpustím, jelikož malé děti v tomto filmu vůbec neuzří, co lvíčci papají.
Průběžně nás ve filmu čekají nejenom zpěvy (není to průšvih), ale taky spousty patetických projevů (což průšvih je). Díky tomu má Mufasa nesnesitelnou téměř dvouhodinovou délku. Tvůrci od Disneyho se chtěli Lvímu králi jistě poklonit, ale plazit se nemuseli, jelikož jejich příběh zavání nudou, ničím objevným nebo novátorským.
Mnoho místních lidí vám po zhlédnutí jakéhokoli asijského filmu řekne, že se v tom vůbec neorientovali, jelikož všichni vypadali stejně. Samozřejmě se jedná o omyl, ale Mufasa na mě působil podobně. V každém záběru lev, lev, lev, lvi, lev, lev, lvi, opice, prase, surikata a zase lev a lev a lev! Co vám mám povídat. Brutálně monotónní a obyč.
