V roce 2022 se do kin dostalo další dobrodružství slepé Mimi a její největší kamarádky veselé Lízy. Film bohužel trpí klasickým nešvarem televizních tvůrců, že nám místo filmu nabízí sadu večerníčků. V tomto případě pěti.
V první epizodě hledáme s Mimi a Lízou stín stromu. Hledají ho na balkoně, přičemž se propadnou do tajemné džungle. Aby to bylo tajemnější, propadnou se ze dna džungle do další džungle!? Navenek mile se tvářící příběh působí hodně zmateně a divně.
Další Bublinkový příběh se smradlavou planetou je mnohem divnější a bude od vás vyžadovat ještě více vnímavosti a tolerance.
Třetí část o paní, co má doma moře a v něm neviditelnou rybu, divný pocit z filmu trochu napraví. Poselství o tom, že není chyba, když je někdo jiný, je nicméně odrapováno.
Předposlední příběh celý ve verších působí naštěstí mile, jinak bych už asi z kina odešel. Večerníčkový způsob (čtyřikrát se opakují úvodní titulky) je celkem unavující. Ve Vanilkovém dni peče Líza od oka. Mimi od nosu.
No a na závěr se nám konečně dostane oné Zahrady. Lidé vyhazují do kontejneru nepotřebné věci, které se promění v divokou obludu, jež zničí tajemnou zahradu. Dětští diváci se zde seznámí s koloběhem přírody, střídáním ročních období a taky se dozví, že i vyhozené věci mohou být užitečné.
Ne každý, rádoby hravý nápad, který se urodí v hlavách tří tvůrkyň (Katarína Kerekesová, Katarína Moláková, Ivana Šebestová) je hodný toho, aby se dostal k divákovi. Tentokrát jsem z jejich výtvoru byl zklamán. Domnívám se, že i fantazie či snové představy musí mít své hranice. Jinak se to celé rozplizne v něco neuchopitelného. V procentuálním hodnocení nadržuju.
