Na Mikulášovy patálie: Jak to celé začalo si dejte pozor! Spíš než o animák s oblíbeným klučinou jde o dokument, jak to vlastně s Mikulášem bylo. Viz název. Zároveň jde o mega poklonu jeho tvůrcům, tedy René Goscinnymu a Jeanu-Jacquesi Sempému. Byl jsem v kině plném dětí, které se tetelily, že uvidí Mikuláše. Trošku jsem je pozoroval. Hned na začátku místo Mikuláše sledujeme jakési dva chlápky, co si dávají víno v restauraci, pořád jenom debatují, a děti v sále nějak přechází nadšení. Pak konečně přijde na řadu Mikuláš a jeho krátké dobrodružství. A pak zase ti dva chlápci. Jeden z nich dokonce kouří jako fabrika. Celkem nevídané na dnešní dobu, říkám si. Ale zpět do kina. Děti začínají nahlas zívat. A to jsme teprve na začátku. Mikuláš není moc vtipný. Místy jen úsměvný („Chtěli byste takové svaly?“ „Ani ne.“) Zpětně si uvědomuju, že se filmaři ani nevytasili s nejlegračnějšími historkami. Děj nikam nespěchá. Neustálým střídáním dějových linek (Mikuláš versus Goscinny a Sempé) a rozbíjením děje, mně film přišel dvakrát delší.
Dozvíme se, že René Goscinny zemřel již v 51 letech. Že byl v New Yorku a snažil se získat práci u Walta Disneyho. Byl žid, a že když přišel k moci Hitler, musel utéct do Argentiny. Ilustrátora Sempého coby dítě bil táta alkoholik. Měl rád dědečka. Pak šel do armády, aby se dostal do Paříže. Po delším odloučení se oba tvůrci znovu potkávají. Deset dnů před smrtí Reného… Zajímavé věci, které určitě ocení dospělí.
Tvůrce musím ovšem velmi pochválit, že je konečně Mikuláš ve filmu namalovaný stejně jako v knihách; animace je dvojrozměrná a je půvabná. Pokud větší děti (školkáčkům to ani nepouštějte) připravíte na to, co je čeká, určitě pochopí, že ti dva páni malého Mikuláše stvořili, a kdo ví, možná v nich podnítíte tvůrčího ducha a stanou se z nich ilustrátoři a spisovatelé.
Za mě: Chtělo to víc Mikuláše!!!
