Zatímco Lví král je kompletně digitální, Psí domov napůl, tak Mia a její bílý lev je natočena s reálným lvem! Smekám klobouk před všemi herci, kteří do toho šli, a aby film vůbec vznikl, žili s ním i ve skutečnosti 3 roky, co se film natáčel. Vždycky, když jsem si to uvědomil při vypjatých scénách, kdy třeba lev zezadu na Miu skočí, mi běhal mráz po zádech.
Dobrodružný příběh o přátelství člověka se lvem přináší nejenom zneklidňující poselství o zabíjení lvů kvůli trofejím, ale řeší také rodinné vztahy či například psychické onemocnění Miina bratra. Scénáristům bych určitě vytkl nesprávně zobrazené chování hlavní hrdinky, která rodičům vyvádí pěkné kousky a alespoň v polovině případů zůstává nepotrestána či jsou její skutky ponechány bez povšimnutí (například její útěk ze školní exkurze, noční autostop či hrubé odmlouvání matce – hlavní hrdince je kolem třinácti, takže chápeme).
Tvůrce i herce nezbývá než chválit za jejich dlouholetou snahu, štáb za krásné záběry africké krajiny. Nerad bych byl neuctivý, popravdě sledujeme takovou limonádu, ale dobře se na ni dívá. Film pro celou rodinu. Osobně jsem se raději díval na lva živého než na „Disneylva“.
