Hrdinkou tohoto hraného filmu z Austrálie je desetiletá Annie, která se spřátelí s pouličním psem, ze kterého se vyklube převelice šikovný čtyřnohý kamarád, pod jehož střapatým kožichem bije srdce šampióna.
Smekám před krásně nasnímaným filmem, jež jakoby z padesátých let minulého století vypadl. Ale propánajána, proč ho hyzdí kluk natáčející videa, mluví o sledovanosti a „lajcích“, proč tam lidi používají mobily a noťasy???!!!
Dějové nápady včetně unikátních záběrů mají punc bombastičnosti. Bohužel budete mít pocit, že jste je už někde viděly (když lidé běží vlevo, přesně vytušíte, že za vteřinu poběží zpět; samozřejmě, že než holčina otevře starou knihu, sfoukne z ní prach atd.). Oproti tomu působí velmi svěžím dojmem pařát čouhající z jídla, finální závod v Londýně, jež dopadne úplně jinak, než čekáte, anebo tajná chodba z dětského pokoje do venkovní psí boudy. Které dítě by ji nechtělo!?
Jednouché dialogy bez špetky originality a používání milých lží celkem zajímavému, esteticky vyvedenému snímku, moc kladných bodů nepřidávají. Kdyby Malý velký pes vznikl třeba v roce 1970, možná by leckterý filmový kritik hodnotil jinak! (foto: Bontonfilm)
