Lilo a Stitch je hranou adaptací známého animovaného filmu z roku 2002. Šestiletá dívka Lilo společně se svou starší sestrou Nani žijí po tragické ztrátě rodičů sami. Protože se Lilo cítí opuštěná, adoptuje si z místního útulku psa. Netuší, že se ve skutečnosti jedná o nebezpečného mimozemšťana, jemuž jsou na stopě jak agenti galaktické federace, tak členové CIA.
Zdá se, že hraná verze předčila kreslený originál. Nejenom že je vtipnější a dějově lépe vystavěná, ale Stitch zde nepůsobí jako zlá, škodolibá nestvůra, tím pádem není film tak agresivní jako originál.
Vtipnější jsou bezesporu agenti Pleakley a Jumba („Ten pán táhne přes ulici mrtvolu?“) i samotný Stitch (slepice přikrytá kýblem, jízda elektrickým autíčkem, střelba vytlačovací pistolí na tmel atd.), nemluvě o skvělých nápadech jako je pohled přes potápěčské brýle, či poněkud lépe ztvárněnými původními scénami, třeba odkaz na Godzilu mezi bábovičkami v písku nebo Stitchem jako gramofon. Bavit se u filmu mohou tentokrát i dospělí („Je čas odpařit tu planetu?“ „Mám pořád prst na spoušti.“).
Ten, kdo vymyslel vizuální stránku Stitche, by zasloužil doživotní tantiémy, jelikož film stojí a padá na roztomilosti této postavičky. Když se děj soustředí na živé hrdiny, vládne v kině velmi vlažná atmosféra. Ve chvíli, kdy se objeví modrý experiment 626 a provede nějakou hloupost, děti radostí vyskakují ze sedadel! Nový Lilo a Stitch tak prokázal, že hrané verze starších animáků si mohou najít místo pod Sluncem. (foto: Falcon)
