Vzpomínáte si, jak v jedničce malá Anna tikala jako hodiny? Jak roztomile zpívala do klíčové dírky? Jak tancovala mezi obrazy? Jak jí zmrzla sukně? Na její horolezecký výstup na skálu? Na její stín na plachtě lodi? Na Olafův sen o létě? Na to, jak Olaf křičel, že necítí nohy? Na písničky Do You Want to Build a Snowman, Love is an Open Door nebo Let It Go?
Ve dvojce nic takového není. Co se týká písniček, jsou všechny mdlé bez nápadu a „na jedno brdo“. Nepoznáte, jestli zpívá Anna, Elza nebo sob, pořád to zní jako Helenka Vondráčková. Navíc zpěvu je tam víc než mluveného slova! Co se týká příběhu, to pan scénárista neviděl Bessonův Pátý element? Použít stejný nápad a ještě tak chaoticky, to se vážně nevyznamenal. Pořád se jen filozofuje, vůbec nechápete, o co Elze vlastně jde. Nejdřív musí do Tajemného lesa. To nestačí a musí jít na ještě tajemnější místo – města Athoalan. Proč Ledová královna typu Elza zmrzla, to mi vážně uteklo. Asi proto, aby nás to dojalo.
K jedničce Ledového království chovám velkou úctu, a proto tento film neskončil v podprůměru, protože mě to fakt naštvalo. Člověk se těšil! Budu se opakovat. Kdyby Olafa, Elzu a Annu hrály jiné postavy, říkaly to samé a příběh zůstal stejný, myslím, že byste o tento film ani nezakopli! Pro šestileté holčičky, které sotva pochopí taškařice ohledně elementů a kterým stačí krásné Elziny šaty a srandovní Olaf, je to samozřejmě film roku. Bez debat. Ale těch mých 50% je silně nadhodnocených.