Po Popelce, Krásce a zvířeti, Knize džunglí, Dumbovi, Aladinovi, Lvím králi a Mulan, přišla na řadu předělávka animované klasiky Lady a Tramp z roku 1955. Roztomilá psí slečna Lady (anglický kokršpaněl) si žije spokojeně s mladou manželskou dvojicí, ale pouze do doby, než se jim narodí miminko. V té chvíli je odsunuta na druhou kolej. A aby toho nebylo málo, do domu přichází panovačná teta se svými kočkami. Lady pak narazí na Trampa (voříšek), toulavého psa, který jí ukáže krásu volnosti a nezávislosti. Jenže tam venku jezdí se svým povozem lovec, v jehož kleci končí každý potulný pes z města.
Doba pokročila, místy jsem odmítal věřit, že jsou psi digitální. Budu doufat, že si ve filmu zahrála i živá zvířata. Hezká byla scéna se vzteklinou, lest při nastupování na loď nebo třeba krádež hamburgeru na lavičce. V aktuální verzi zůstala muzikálová čísla, krásná retro atmosféra i legendární špagetová scéna. Co mě ale bilo hodně do očí, tak snaha o rasovou korektnost (film se odehrává krátce po roce 1900 a manželský pár tvoří Afroameričanka s bělochem, doktor je Asiat, prodavač Ind apod.) Ale filmu to nijak neubližuje a za takových dvacet let to bude všem šumafuk, protože si už možná ani neuvědomíme, že jde o nesmysl.
Lady a Tramp se mi líbili o trochu víc než Ivan, asi kvůli větší akci a pestřejšímu ději. I dětem, které třeba neznají originál, se bude líbit víc. Dovolím si ale poznamenat, že verze stará 65 roků má větší poetiku. Mít právo volby, tak sáhnu raději po ní.