Příběh z počátku 20. století se odehrává na zasněžených krkonošských svazích, kde malí kluci Matěj a Jeník potkají Krakonoše! Daruje jim úžasný dárek – ski!
Věra Plívová-Šimková pět let po svém majstrštyku Páni kluci, natočila v roce 1980 svůj druhý nejlepší film. To jak dokázala vést dětské herce, bylo neskutečné! Stačí obyčejné vyprávění malé holčičky o Krakonošovi, k tomu Hapkova hudba do podkresu a člověk má rázem husí kůži. Mimochodem, už jenom když člověk slyší úvodní titulkovou písničku Pán hor, tak ji má. Z dětských herců bych hlavně zmínil Viktora Krále, který si střihl záporáka Trompetra alias Hospodu. Bravurní výkon, který v následujících letech potvrdil v seriálech Návštěvníci či Létající Čestmír.
Pěkných a nezapomenutelných momentů se dočkáme nepočítaně. Mezi mé nejmilovanější patří večerní Krakonošův příchod do světnice, ověšeného bubnem a tubou a odhalením toho, co skrývají. Bombastické! Místo mobilu, tabletu a televize děti čeká vyprávění pohádek, klidně od neznámého chlápka, který se potuluje po světě. Tomášovi z Pánů kluků se narodí holka a pan učitel to glosuje: „Štěstí, že výběr je jen dvojí.“ Opilý vrchní financ se v hospodě chvástá, že slavného pašeráka konečně zdrapne, přičemž netuší, že ten, do kterého narazil, je právě on. Skvělý herec Karel Augusta předstírá, že neumí hrát, a jde mu to nehraní skvěle! Asi zopakuju to, co jsem napsal u pohádky S čerty nejsou žerty. Bez Karla Heřmánka, by pohádka byla sotva poloviční. Jeho Krakonoš je geniální a nezapomenutelný! Každý sjezd na lyžích, sáňkách či jen obyčejná koulovačka, má neuvěřitelně úžasnou atmosféru, která panovala i při natáčení. (Snad jen ne ve chvílích, kdy na svahu při natáčení zemřel Václav Lohniský.)
Málem bych zapomněl na pana učitele! („Já mám dokázat, co nejsem?“) Ondřej Havelka, který ho ztvárnil, vzpomíná, že šlo o nesmrtelný zážitek, a že je to nejlepší film, kterého měl čest se účastnit. Věřím mu to. Krakonoše a lyžníky jsem viděl nejmíň padesátkrát a pokaždé má duše plesá.