Ruby Žábrová žije se svou bláznivou rodinou v poklidném přímořském městečku a stejně jako jiní teenageři má pocit, že nikam nezapadá. Už brzy při záchraně své životní lásky ovšem zjistí, že patří mezi mořské obludy – krakeny!
„Nelžeme. Zamlčujeme.“, „Plesy jsou postkoloniální patriarchální konstrukt,“ „Jako by sis prošla traumátkem,“ jsou povedené hlášky. „Exponenciální růst pro destrukci trojzubce“ je zase pro děti trochu mimo. Kanon na konfety, který vám pomůže pozvat toho vyvoleného na maturitní ples, nebo třeba že lidi prostě milují mořské víly, jelikož jsou blbí a místo toho by měli mít rádi krakeny, kteří jsou ušlechtilí ochránci moří, jsou myslím originálně úsměvné nápady či myšlenkové pochody.
Líbilo se mi, jak se rozsvítila pouliční světla jako na ranveji letiště, že je prostě na čase odlepit se od země a skočit, no prostě do moře.
Krakenteena Ruby je hodně podobná loňské nepovedené Proměně a vizuálně se nejvíce podobá Trollům. A jaký z toho plyne verdikt? Krakenteena Ruby je prostě pubertálně potřeštěná podívaná, kterou ovšem tvořili dospělí, kteří vzpomínají, nebo prostě už jsou staří natolik, že odpozorovávají, jak se takový puberťák chová. Takže výsledek je bohužel neslaný nemastný, tak akorát pro desetileté holky. Ale to nevadí. Protože cílovou skupinou filmu Krakenteena Ruby, jak už název napovídá, logicky nemůžou být patnáctiletí ani pětiletí. No ne?
