Ruku princezny a královskou korunu získá ten z princů, kterému šíp doletí nejdál. Tak rozhodl král, když se oba jeho synové zamilovali do stejné princezny.
Vítkův šíp je ale kouzelný, doletí předaleko. Vítek odchází hledat šíp a loučí se, jako by opouštěl zemi nejmíň na pět let. Pochopil bych, kdyby šíp hledali vojáci, ale takhle mohl klidně podvádět. Vítek šíp najde u jeskyně tajemné ženy, které hned začne tykat, líbat ji ručku, na princeznu zapomene, aniž by byl očarován a o generaci starší ženské slibuje, že jí bude dělat, doslova cituji, otroka. Pak nesmí opustit podzemí, pak zase může, ale jenom na tři dny, přičemž na nějakou náhodnou babici, která se tam taky objeví, se to nevztahuje?! Pak musí Vítek přivést nejsilnějšího muže na světě svázaného, dámy a pánové, milé děti, to vám prostě rozum nebere. Vládce podzemí, kterému scénárista vymyslel jméno Kryšpín, to celé zabije!
Herecké výkony připomínají ochotnické divadlo, v čele s tragickým králem Martinem Štěpánkem. Představitel prince Ladislav Frej je hned druhý v řadě. Absolutně nevýrazný, jako kdyby ho vybrali z komparzu, a ne z konkurzu. Všichni odříkávají už tak dost ubohé věty ze scénáře. Jedině princezna stojí za povšimnutí, hraje ji nádherná Lucka Vondráčková. To koukáte, co? Ale na tu pohádku radši nekoukejte!
