Dnes před kinem jsem byl svědkem opravdického kouzla. Malá víla s třpytivými tykadly ve tvaru hvězd v růžové sukýnečce svou kouzelnou hůlkou ukázala na svou maminku a pronesla žabí kouzlo. Maminka se z ničeho nic zmenšila, protože si dřepla, načež začala kuňkat a poskakovat. Víla byla ale při chuti. „Tak, kdo bude další…“ pravila, když jsem ji zrovna míjel. Polilo mě neskutečné horko. (Blansko, 22. 3. 2026)
Kouzelná víla
