Jde o pásmo krátkých dětských filmů pro kinošpunty, neboli animovaných kraťasů pro předškolní děti a prvňáčky. Obsahuje filmy: Rys ve městě, Pan Noc si vzal na den volno, Laguna, Černá a bílá, Pouštět draka, Kopýtka na ledě, Plody mraků.
Jaké nástrahy čekají na obrovitánského zvídavého rysa ve městě, který prolézá mezi paneláky, semafory, dětskými hřišti a hraje si s auty jako hračkami? To se dozvíme v prvním kraťasu. Prozradím, že končí tam, kde začal a mezitím vás rozesměje mrkáním rysa do rytmu blikání oranžové na semaforu.
Další příběh s názvem Pan Noc si vzal na den volno pojednává taky o obrovském stvoření, tentokrát připomínajícího černého ducha, který dokáže změnit barvu knih, auta, kola, psa na černou! Upoutá technickým zpracováním, kdy kloubí animaci s reálnými záběry. Kraťas je to milý, ale než se stačíte zorientovat v jeho světě, je konec. Přišlo mi, že trvá dvě minuty i s titulkama.
Hlavní hrdina následujícího příběhu Laguna, malý sleď, čelí s mořskými přáteli společnému nepříteli, rackovi. Čeká vás improvizovaný koncert a děti rozesměje nízko pudovým prděním.
Na obyčejné stránce papíru autor snímku Černá a bílá nakreslil stádo bílých oveček. Pak přidal ovečku černou, ke které se ty bílé chovaly nepěkně. Vše se změní v noci, kdy přilétá strašidelný dravec… Tento příběh je vskutku černobílý, protirasistický, ve svém podání ovšem jednoduchý a vcelku hezký.
V pořadí pátý příběh Pouštět draka pojednává o malém chlapci, který se svým dědečkem, zkuste hádat, pouští draka. Postavičky jsou tentokrát vyrobeny ručně z papíru, látek a dřeva. Melancholický kraťas vás možná donutí kapku přemýšlet.
Pak přichází nejbarevnější loutková podívaná, Kopýtka na ledě. Uprostřed zasněžené krajiny Prasátko učí bruslit svého nejlepšího kamaráda Kravičku. Jejich dovádění na ledě, ale přeruší obrovská nebezpečná ryba pod ledem. Nejsrandovnější jsou zde vrány, které vypadají jako černé vánoční stromečky. Jednoduchý příběh nabízí jednoduchou pointu. V jednoduchosti je totiž krása.
Plody mraků celé pásmo krátkých filmů uzavírají. Divná chlupatá stvoření tu pojídají ještě divnější semínka, která se snáší z nebe a mění se ve svítící hroudy želé. Jelikož semínka přilétají málokdy, jedno ze stvoření překoná strach a vstoupí do temného lesa, který obklopuje jejich mýtinu. I zde děti čeká jednoduchá a poučná pointa.
V žádném z krátkých animovaných filmů se nemluví (jen hudba, ruchy, maximálně citoslovce), což je sympatické. Nejpodstatnějším faktem je, že každý z příběhů dokáže zaujat dětského diváka. Je dobře, že něco takového naše kina v roce 2025 nabídla. (foto: Krutón)
