Během projekce každého filmu si dělám poznámky. Zapisuji si hlášky, úsměvné momenty, chyby, co se mi nelíbí. U draka, kterého rozbolela hlava, nemám jedinou kladnou poznámku. V tom filmu je všechno špatně. Celý děj je o tom, že drak uvalí kletbu na obyvatele dvou zemí Nad dračí a Pod dračí skalou. Takže se vzájemně nemohou brát, jinak se promění na stromy nebo kameny. Je jim ale dovoleno setkávat se dvakrát do roka při jarní a podzimní rovnodennosti a musí mít prosté venkovské oblečení… To není kletba, to je scénáristická bezmoc.
Postavy popisují to, co vidíme. Při lichotkách králů svým manželkám, jsem se fakt styděl. Vypravěč deklamuje: „Nikdo si už na dračí kletbu nevzpomněl…“ Přičemž pár vteřin nato se o zmiňované kletbě postavy zase baví. Hlavní hrdinové ze zvědavosti přijdou do děsivé dračí sluje a začnou ji zcela nepochopitelně a spontánně uklízet, vždyť v takovém nepořádku přece nemůže drak žít! Před dávnými roky někde na Valašsku se vyskytují na dvorku klokani a pštrosi, na trhu se prodávají zákusky od Marlenky. Když prší, na herce kol do kola praží slunce. Malý chlapec čůrá s drakem na oheň a je to tam hned dvakrát, protože je to asi vtipné. Zápach z dračího zubu ochromí jezdce na koních vzdálené desítky metrů, ale lidi stojící v blízkém okolí ne. Od kdy pomněnky v noci svítí? Díky těmto momentům si film zatlouká hřebíky do rakve.
Ústřední drak je chvíli kreslený, chvíli digitální, chvíli plyšový s člověkem uvnitř. Triky jsou sto let za opicemi a v dnešní době by se za ně styděli i tvůrci papundeklových televizních pohádek. Snímek doprovází otřesný popík, kterému korunu nasazuje dračí hiphop! Do nebe volající nesmyslnost celé pohádky podtrhuje rozhodnutí, že někteří slovenští herci mluví česky (Noga) a čeští zase slovensky (Gott)! Karel Gott mluví příšerně slovensky, načež začne zpívat česky! Proč?!
