Spytihlav alias Spýťa slaví 18. narozeniny. Se svou opatrovnicí kouzelnicí Evelínou stojí před řadou potíží, jelikož kouzelné předměty (sedmimílové boty, plášť neviditelnosti, otřásající se oslík či ubrousek Prostři se) zajišťující jejich rodině obživu, dosluhují. Vypadá to, že si budou muset najít poctivou práci. Třeba hlídání krav, ze kterých je prý možné vyždímat mléko nebo zachránit princeznu ze spárů pekelných…
Myslím si, že je celkem zmatečné a obtížně rozpoznatelné, o co vlastně pekelníkům jde. Potýkají se totiž s velkou nadílkou hříšníků a je potřeba obsadit dělníky ke kotlům. Čert Donašeč v podání Miroslava Vladyky a obzvláště Václav Vydra jako Kníže pekel excelují! Král, kterého si zahrál Václav Postránecký, je přímo půvabný král. Zato princeznu Fialinku, měla hrát nějaká jiná charismatická herečka. Neuběhne ani půlka pohádky a Spýťa vysvobozuje princeznu. O čem to teda bude? Pointa vás překvapí!
Pohádka občas potěší vtipnými hláškami („A to vypadala i před tím tak?“ „Jako jak?“, „Koupil by si na trhu někdo rukáv?“), momenty, kdy Jitka Molavcová drží v ruce plechovku rybiček v oleji značky SAIRA, nebo když si princezna vyrazí zub, což ji v očích Luciperových činí ještě krásnější.
S hodnocením jsem musel jít podstatně níže, jelikož si nedokážu představit současné dítě, které by dobrovolně a se zájmem tuto pohádkovou inscenaci pro dospělé, sledovalo.