Pohádka o tom jak chudé, pracovité, milé a poctivé ševcovské děvče získalo srdce zámeckého pána.
Zlatník (Otto Šimánek, jehož zlatnictví se snad nachází v nějakém sklepě) je správný chlap. V područí zlé ženské mu nicméně pod žebry tluče laskavé srdce. A jsou si toho vědomi i u ševcových, když ho pohostí. Oni totiž ví, jak to u nich doma chodí… Zlatníkova dcera, marnivá a lenivá Karlička, taky není vůbec zlá! Důkazem budiž podobná scéna jako v Popelce: místo hrachu a popela následuje prima dialog („U nás v chalupě totiž bydlí štěstí.“ „A jak si ho uhlídáte?“ „Nikdo v chalupě se nesmí hádat, nikdo nesmí být na ty druhé ošklivý a všichni se musí mít doopravdy rádi. Pak se štěstí drží chalupy.“ „A jéje. Tak to by u nás bydlet nechtělo. Máma pořád pro něco vyvádí.“) Se zlou „nevlastní sestrou“ má Marjánka díky své povaze pěkný vztah, což je báječně osvěžující! Komorník v podání Jana Faltýnka krásně disponuje dvěma tvářemi (pedantně bezskrupulózně padoušskou – podřízenou a na prvním místě dbající o blaho svého pána). Vůbec všichni herci odvádí na obyčejnou studiovku dobrou práci!
Bohužel v pohádce jde jen a pouze o romantickou lásku, což je samozřejmě tematika na hony vzdálená dnešním dětem! Ročníkům starším nicméně udělá radost. Dodejme, že při prvním i druhém shledání našeho vyvoleného páru tu máme až příliš doteků (ve vší počestnosti pochopitelně).
„Já vím, že jste zámeckej pán a můžete poroučet, ale já si ten šperk vzít nemůžu,“ říká Marjánka. Tu pohádku psal prostě borec, který uvažoval (Václav Cibula). Šperk si stejně chuděra vezme a zadělá si na trable. Ale opět jsem zůstal v šoku, protože okamžitě v dalším záběru se Marjánce šperk houpá na krku všem na odiv. Neuvěřitelné a scenáristicky velmi nečekané! Jak se během dialogu hladce, plynule, logicky a nenásilně vyřeší celkem důležitý obrat v ději (výměna domovů, protože v jednom štěstí bydlí a v tom druhém ne), chudá holka nemá na zámku co pohledávat… prostě jasně dané věci, za to vděčíme autorce scénáře Magdaleně Dietlové (manželce scenáristy Jaroslav Dietla).
Hlavní záporačka se ovívá třemi pórky, to je přece super úlet! Já si myslím, že si tahle pohádka od nás dospěláků vychovaných v dobách socialismu zaslouží aspoň 75 %. Dětem v roce 2025 se omlouvám, ale věřím, že mi v roce 2060 dají za pravdu.
