Kdysi dávno v království Inků žili královští poslové. Odvážní běžci, kteří roznášeli významné zprávy po celé zemi. Ne nadarmo se o nich říkalo, že spojovali lid. Takoví předchůdci pošťáků. Mladá dívka Kayara, dcera nejlepšího posla v království, toužila také vykonávat toto povolání. Mělo to ale háček, poslové mohli být jen muži. Nový vládce Inka vyhlásí soutěž pro nové budoucí posly. Kayara neodolá a s maskou na tváři se závodu zúčastní…
Animovaný film pochází z dalekého Peru. Pokud ho budeme brát jako osvětu, kde se děti dozví něco málo z historie, kultury a geografie této země, budiž. Pokud ho budete sledovat v čekárně u doktora, budiž. Ale jako filmové dílo má značné mezery. Doslova a do písmene. Například onen závod. Dozvíme se pouze, kdo vyhrál. Na dalším pořadí nezáleží. Kayařin otec více než polovinu filmu z děje vymizí. Řada scén je hrubě zjednodušená. Hrstka španělských vojáků chce dobýt několikatisícové město Inků! Mnoha mnoha scénám chyběly volty, drive, tah na bránu, konflikt, napětí, šmak… Mladému chlapci zemře otec, ale na jeho chování se to vůbec neprojeví. Kayara skáče přes řeku, přechází děravý most, plazí se kolem ní strašný had, to vše doprovázeno napínavou hudbou a Kayara řeku přeskáče, most přejde a had se odplazí. Toť vše!
Po dramaturgické stránce nevynalézavý film s milou hrdinkou a jejím morčetem si nejvíce užijí malé děti ve věku plus mínus šest let. Rodiče mohou být klidní, jelikož jejich ratolesti nikdo nebude strašit, podsouvat jim dvojsmyslné vtipy ani znepokojovat brutálním střídáním akčních scén. Film údajně trvá osmdesát minut. Já měl pocit, že z kina odcházím po třech hodinách.
