Jak se krotí krokodýli se odehrávají přibližně osm let po Jak dostat tatínka do polepšovny (snímek byl ovšem natočen až 28 let poté). O divně sestříhaném a chaotickém ději asi nemá cenu psát. Všiml jsem si jenom třídy dětí, která vyrazila na školu v přírodě, a že jim zdravotníka dělá Luboš.
Každá druhá postava je tu naprosto zbytečná, jako exemplární příklad uveďme hrůzostrašného Vojtka s Nekonečným. Když už jsme u Nekonečného, muzika vás bude nepřetržitě rušit, otravovat; režisérka nezvládla nejenom napsat smysluplný scénář, ale ani rozpoznat, že nějaký Šum svistu není filmovou hudbou! A když už jsme u paní Poledňákové, bohužel ji na stará kolena potkalo to samé, co Václava Vorlíčka, Juraje Jakubiska či Jiřího Menzela, jaksi neodhadla, že už na to prostě nemá. Herci tu na její povel freneticky pobíhají před kamerou, jako by jim hořela koudel u zadku a museli svůj part odehrát za poloviční čas, přičemž film ve výsledku stejně trvá skoro dvě hodiny! To, jak se střídají scény mezi vesnicí a městem, hrdinové se vyskytují tuhle a támhle, a občas si odskočí do Vysokých Tater, vypadá jak chyba v Matrixu. Je mi to líto, protože její Stoličku považuju za naprostý klenot naší kinematografie!
Humor se v Krokodýlech naprosto vypařil. Dostane se nám akorát trapárny s nadýmáním, řečech o kozách, sexu, ženské v jednom kuse nahání chlapy, děda chytil třetí mízu, ústřední hrdina Vašek tu plní roli křoví (i to křoví dostane více prostoru a smysluplnosti) atd. A když už jsme u Tomáše Holého, a už budu končit, v jeho roli ho vystřídal Jiří Mádl, což doufám považuje za jedno ze svých nejvyšších ocenění!
