Píše se rok 1942. Desetiletá Gerda a její bratr Otto se těší na Vánoce. Pak si ovšem pro jejich rodiče přijde policie. Opuštěné děti náhle zjistí, že se ve sklepě jejich domu ukrývají dvě židovské děti. Mají je nechat napospas osudu anebo naplnit záměr svých rodičů a provést je hlubokými lesy za švédskou hranici, na neutrální území? Rázná Gerda má jasno hned!
Jak jste si možná všimli, velkou zbraní filmařů ze severských států jsou obraz, tedy kamera, respektive místní scenérie, ruku v ruce jdoucí se zvuky, ruchy a hudbou, které jsou na vysoké úrovni. Často jsou tyto segmenty schopny vyvážit jiné nedostatky filmu, jako jsou scénář, dramaturgie, herecké výkony a podobně. Je tomu tak i u tohoto norského snímku, který se odehrává během druhé světové války.
Jedná se ovšem o dobrodružství za druhé světové války PRO DĚTI! Jak jsem zmínil, zimní norsko-švédská krajina snímaná drony, je úchvatná. Obraz s krkavci, běh přes železnici a další desítky obyčejně neobyčejných záběrů dělají z Hranice odvahy nadprůměrnou podívanou. Připočtěte i herecké výkony dětských představitelů, kteří de facto nezmizí z objektivu kamery. Tomáši Holí se snad rodí už jen v Norsku, Švédsku, Jižní Koreji, Francii, ale u nás už ne.
Změny krajiny v rámci ročních období jsou značné, ale jen malými vadami na kráse. Najde se čas i na humor („Jste hladní?“ „Trochu.“ „Velmi.“) Pohádka o mušketýrech doslova rozesměje. Milé bylo zjištění, že se schovka v Norsku hraje stejně jako v Česku!
Jak vidno, ucházející drama se dá natočit i v lese se čtyřmi dětmi a čtyřmi gestapáky! A skoro bych se nebál jeden z polibků na závěr označit za dětskou love story!
