Pohádkový Honza si usmyslel, že si odpočine, udělá si báječné prázdniny. Žádný boj s drakem, žádná záchrana princezny. Ale celé se to nějak zvrtne.
V roce 1978 získal Oscara film Woodyho Allena Annie Hall. Poprvé v historii došlo k takzvanému prolomení čtvrté stěny, kdy postava komunikuje přímo s diváky. A možná poprvé (zaručit to nemůžu) k tomu dochází i u nás v televizní pohádce Honza a tři zakleté princezny. Když už nic, je to velmi zajímavé a osvěžující.
Honzovi se pochopitelně odpočinku nedostane, navrch musí místo princezny jediné, zachraňovat rovnou tři! Aby to neměl jednoduché, mladé aristokratky jsou značně nevychované. Fakt protivky! K získání sympatií jim nepomůže ani to, že rozverně jezdí na kolečkových bruslích, což byla snad povinná výbava všech pohádkových žen a dívek v moderních pohádkách osmdesátých let minulého století. Mám pocit, že se v závěru této kratičké pohádky do Honzy zamilují. Což v druhém plánu vede k jejich nápravě, nikoli předcházející několikaměsíční pobyt ve sluji tříhlavého draka. Kterou princeznu si nakonec Honza vezme, nebudu prozrazovat.
Stropnického, který hraje Honzu, lze považovat za brutálního sympaťáka! Písničky v jeho podání „Já mám dobrou fyzičku“ a „To jsem já, pohádek král“ si vás opravdu získají. Plus Květa Fialová („Kdo lže, tomu narostou fousy“). Pohádku jsem v oněch osmdesátých letech viděl s obdivem nesčetněkrát a i po roce 2020 si hravě dokázala získat mé sympatie. Prostě má dětem, co sdělit.