Malý kluk Elio Solís touží, aby ho unesli ufoni. Rodiče mu zahynuli, nemá žádné kamarády a na Zemi ho nedrží ani teta Olga, která ho sice vychovává, ale nerozumí mu. Shodou několika náhod a obrovského štěstí se Eliovi sen splní. Mimozemšťanům tak trochu nakuká, že šéfuje celé Zeměkouli. Jeho suverenita brzy projde zkouškou ohněm neb má vyjednat mír s mezigalaktickým diktátorem Lordem Grigonem.
Disney a Pixar samozřejmě předvádí to nejlepší na poli animace (I u vedlejších postav v pozadí, které dotváří hlavní záběr, můžete spatřit emoce!). Co je to ale platné, když Elio nepřináší žádnou dechberoucí scénu, žádný geniální neviděný nápad, žádný inovativní postup, něco, co bychom do týdne nezapomněli!?! Dočkáme se jen standartního a s prominutím předvídatelného děje pro malé děti (usuzujme podle věku hlavního hrdiny, s kterým by se ztotožnily potenciální diváci).
Film disponuje uspokojivým vtipem („Úžasnější místo jsem neviděl.“ „To je záchod.“, „Můj táta má rád spoustu věcí: krev, utrpení…“, „Nejsem ohnivzdorný!“ „Vlez mi do pusy.“). Za zmínku stojí jistě klonelína, krveválky a další termíny, kterým možná vděčíme kreativnímu překladateli do češtiny! Mně osobně nadchla jen jediná postava a to hrdina všech hrdinů, objevitel emzáků a sebepolívač kolou nerd Gunther Melmac!
Pointa a vyvrcholení filmu spočívající v důležitosti rodiny, či objevování nejrůznějších světů, vesmírů, fiktivních světů, které vytvořil Pixar za poslední dekádu, a které chtějí ohromit genialitou a přitom je to jak přes kopírák (Duše, Mezi živly, V hlavě 2, Elio), člověka už začíná nudit… (foto: Falcon)
