Jaký bude osud strážníka Králíčka a psa Lojzy, kteří přestřihli špatný drát na tikající bombě? Doktoři se snažili, seč mohli… Z ostatků, tedy konkrétně z lidského těla a psí hlavy, vytvořili Dogmana. Ať už Králíček, Lojza nebo nově Dogman, netouží po ničem jiném, než zatknout superpadoucha kocoura Péťu, jinak taky strůjce oné bomby. Pro změnu kocour Péťa netouží po ničem jiném, než zničit Dogmana! A tak stvoří svůj klon Peťulku a navrch se zmocní telekinetické zloryby.
Mylně jsem se domníval, že zběsilé tempo filmu vydrží tak prvních deset minut. Nicméně trvá až do konce! I přes brutální nálož gagů, jsem se už v polovině nudil, protože člověk to jednoduše nepobere. Dogman by určitě skvěle zafungoval jako seriál! Má stejný potenciál jako Phineas & Ferb.
Pod slupkou chaosu se pro dospěláky skrývají takové perly jako: „Láska je, když něco uděláš. Nejenom, že něco cítíš.“, „Mít rád, není jen něco cítit.“, „Ten chlap mě opustil. Víš vůbec jaké to je?“ „Ano.“, „Být padouch je sranda, ovšem zahalená zoufalým utrpením osamělosti a nulovým vděkem.“
Mé srdce si naprosto získala posluhovačka Péti, která je totálně super cool („By the Way.“, „Konečně jsi přišla k rozumu.“ „Ne. Přišla jsem tě naštvat.“). Pokaždé, když se borka Bytheway objeví, je to perla! Stejně tak si mé srdce získala Ema Podmáslí (parodie na Emu Smetanu). Nebo Peťulka („Být s tatim.“). Říká se, že čím lepší padouch, tím lepší film. Péťa je obstojný padouch! (Péťa se kryje novinami, na kterých je on, coby hledaný kriminálník.) A takových detailů jsou tam mraky. Bohužel je nestačíte vnímat na první dobrou.
Abych jen podprahově nechválil – listování Peťulkové knihy, těžce připomíná Já padoucha! „Kde bys hledal malé kotě? V klubíčkárně? V Myšky a sýrky? V Lhostejném obchodě? V laserovém paláci? Vendově veteši? Koberečkovém obchodě?…“ Skoro každou čtvrthodinku jsem si říkal, že režisér se scénáristou museli vidět legendární scénku Kaisera s Lábusem Gumičky! Frenetický děj, který spáchal nejspíš tým s ADHD, je umocňován tím, že většina postav působí stejně. Hyperaktivně! Chtělo to pořádného dramaturga a trošku se krotit.
Původně jsem chtěl dát Dogmanovi 40%, ale naštěstí jsem se na něho podíval ještě jednou a pochytil další kvantum vtipů. Pokud se na něho podívám do třetice, dost možná půjdu ještě výš. Bohužel je tak zmatený a nepřehledný, že jeho genialita a humor se zde krapet vytrácí nebo zanikne. (foto: CinemArt)
