Rodina třináctiletého Petera se rozhodne nastěhovat dědečka k nim domů. Všichni by se měli radovat, ale dědovi připadne Peterův pokoj v přízemí a Peter skončí na půdě. Z dědečka se stává nepřítel číslo jedna. Peter mu vyhlásí válku a nachystá na dědu sérii mistrně naplánovaných naschválů (místo pěny na holení si děda na obličej nastříká montážní pěnu, do kafe mu dá pálivou omáčku, do postele hada). Děda přijme válečný stav a pustí se také do boje (pomaluje mu jeho frajírkovské tenisky, rozmontuje postel, změní slova v jeho slohovce). Válka se stupňuje a vítězem může být jen jeden.
Kdyby nebylo nesmyslné války, mohlo jít o celkem sympatickou podívanou. Nemusíte být expert na filmy, abyste pochopili, jak tato válka dopadne. Chtělo to okořenit nějakou jinou linií. Některá moudra skoro zaniknou (když nevystřelíš, tak přijdeš o 100 % šancí).
Herecké výkony jsou pro tento druh filmu dostačující (Uma Thurman je k nepoznání a s Robertem De Niro hrají umírněně, což je jen chvályhodné). Vyzdvihnout si bezesporu zaslouží po všech stránkách milá, bezprostřední a přirozeně působící pětiletá Poppy Gagnon („Co hledáš?“ – „Nic, jen se ráda dívám na cizí věci.“).
Film nepřináší nic originálního a působí jako z osmdesátých let. Ale to by Uma hrála Peterovu ségru, De Niro taťku a dědu třeba Jack Lemmon. Na takovou verzi bych se podíval klidně znovu.
