Fantasy pohádka Cesta za živou vodou volně navazuje na předchozí snímek Cesta za králem trollů. Znovu se setkáváme s chasníkem Espenem a princeznou Kristin. Rodiče Kristin jsou otráveni. Espen přesvědčí princeznu, aby se s ním vydala hledat bájný zámek Soria Moria. Zde se podle dávných pověstí ukrývá pramen zázračné živé vody, který jako jediný dokáže zachránit život krále i královny.
Po skončení pohádky začnou pochopitelně běžet závěrečné titulky a v nich si přečtete spousty českých jmen. Snímek se natáčel nejen v Norsku, ale také v České republice (ostatně i Cesta za králem trollů). O ruku princezny se uchází kníže z českých zemí, to je milé. Kamera a vůbec nasnímání přírody je nádherné. Zase se mi potvrdilo, že zvuk a ruchy zvedají filmový zážitek o úroveň výš. Herci své role hrají přesvědčivě. Espen je takový ňouma dobráček, ale bude vám velmi sympatický. Princezna Kristin je nejenom krásná, ale má také charisma, které tak často chybí současným představitelkám princezen. Ač jde o pohádku, drží se reality (království má přednost před osobními potřebami princezny). Filmaři mají cit pro detail, když je někdo ušpiněný, je ušpiněný i v další scéně. Vodník byl opravdu hustý, žádný roztomilý zelený mužíček jako v Zakletém pírku, přemožen je ovšem nechtěně směšně, skoro to vypadá, že vodníka utopili.
Pohádka je to severská, nečekejte třeskutý humor, spíše strašidelnou drsnější fantasy. Humoru je zde poskromnu (sedmimílové boty, nakupování loďky). Smíchy jsem vyprskl až úplně na konci („Něco jsem našla. To je nějaký krám. Musí se tomu dát meze.“).
