Žili byli král a královna, ale dětí neměli. Zoufalá královna se obrátí na čerta… Zakrátko se jí narodí holčička. V den svých osmnáctých narozenin se ale má stát Luciferovou nevěstou…
Čertovu nevěstu natočil režisér Zdeněk Troška, který bohužel už asi dvacet let točí pořád to samé! Ústřední zápletka týkající se neplodnosti královny nadchne pochopitelně každé malé dítě! Na rozjezd tu máme jeden dvojsmyslný vtip o ptácích. Přidají se Troškova typická hejna rokokově oděných dam a pánů, která poletují kolem zámku, jezdí na koni kolem zámku, tancují kolem zámku, prochází se kolem zámku… Pořád dokola. Dý katastrófe! Vychytrale lstivý čert ve vojenském mundůru se po proměně na čerta mění na dementa. Ať si vezmete jakoukoli Troškovu pohádku, čerti, vodníci a jiná havěť tu je jak přes kopírák. Kdyby se v druhé půli neobjevil Lucifer v podobě Františka Němce, tak z toho asi olezete. (Ale neradujte se, František je tam jenom ve dvou scénách.)
V rámci spravedlnosti zmíním úvodní minutu, která je jak z Nacional Geografic; kam se hrabe umělá Pandora. Hudba, kamera a další filmařské profese na jedničku. Kvalitní hlášky jsem bohužel zaznamenal jen dvě. 1. „Sežere mě divá zvěř, kterou ty pak ulovíš a se svými kumpány klidně sníš.“ „Divoký kanec královnou nadívaný.“ 2. „Hodláš brečet až do rána?“ „Celý život.“. A to je tak asi všechno.
Pokud Štěpánek pije svěcenou vodu a pronese přípitek „Na čerty!“ tak je mimo nejenom Štěpánek, ale i ten, který to celé napsal. Taky je pěkně mimo, že dva úkoly dával čert a třetí Štěpánek. Katarze celého filmu v podobě posledního úkolu, který zná i dítě ze školky, to celé zabije.
