Na úvod se nám dostane úvodu tak ukecaného a nesrozumitelného, že by si ho musel člověk pustit asi tak desetkrát za sebou a ještě zapauzovávat, aby ho pochopil, a to uznáte, že v kině nejde, a i kdyby šlo, malým dětem to bude stejně jedno. Tudíž celý úvod je k ničemu. Ale nic se neděje, tím trpí řada „umělců“ i hollywoodských produkcí, že se ze začátku snaží vnést tajemno do něčeho, co zas tak tajemné není. Prostě je tu kluk, který objevuje, že umí čarovat.
Děj je patrně situován před 2. světovou válku. Je to příjemně osvěžující, když malí kluci obdivují obyčejný křivák, který může mít i dvanáct ostří, včetně nůžek. Jde taky poznat, že film točili Poláci („Mají židé horší geny?“, „Tvoje matka přijala víru tvého otce.“) S Kajtkem rozhodně neuspějete u malých dětí. Hrdina je cirka dvanáctiletý, nevšiml jsem si ani jednoho mikroskopického humoru a k tomu padají otázky a moudra typu: „Proč Bůh nechává lidi onemocnět?“, „K jakému bohu se modlíte?“, „Násilí plodí vždycky násilí.“
Za sympatické považuju kouzla, která hlavní hrdina předvádí. Přeje si, aby se ve sklepě rozsvítilo. A rozsvítí se. Protože domovník ve stejném okamžiku opraví pojistky. Učiteli se utrhne knoflík, který by se možná utrhl sám. Chce být neviditelný a tatínek ho v té chvíli nevidí. Objeví se na střeše tramvaje – tato scéna má mimochodem dobré grády, přitom skoro o nic nejde.
Od tvůrců Kajtka, jež využívají obyčejných věcí k navození úžasné atmosféry, by se měli přiučit všichni filmaři disponující vysokými rozpočty! Například první zjevení Martina Hofmanna, coby hlavního padoucha, je přímo epochální. Jak se daří budovat napětí skrze obyčejný medailon, dřevěnou bednu, pohledy… Vězte, že i pomocí deště, větru a třeba dámských bot se dají vytvořit filmové sekvence, které mají dechberoucí atmosféru. Jen na okraj. Celou hodinu a čtvrt, člověk neví, na čem je! Fakt smekám. Poklonu si zaslouží i výtvarník, architekt a rekvizitář či trikaři, jelikož školní třída, hradní sídlo, záběry ve městě či jen obyčejný dvorek pavlačového domu budí respekt!
Bohužel pak přichází až příliš obyčejné vyústění všeho, čeho jsme doposud byli svědky. A na povrch vyvstanou věci, které film sráží. Zjistíme, že řada scén byla naprosto zbytečná (návštěva antikvariátu, oběd v restauraci…). Kouzla kombinovaná s výdobytky moderní techniky působí divně. Buď kouzla, nebo technická revoluce! A škoda, že film sklouzává v závěru k černé magii. A nevím, proč Kajtek říká, že skončil s kouzlením, když před pár vteřinami ještě kouzlil a o pár vteřin později, kouzlí nanovo!?
Čaroději Kajtkovi patří poctivých 60%. Dobře. Film mě překvapil, že nebyl tak hrozný, takže 65%. Ale tomu, kdo vymyslel naprosto odrazující český název, bych strhl prémie. V kině jsem byl sám!!! Bodejť. Nápis „Čaroděj Kajtek“ plus plakát doslova odrazují k návštěvě biografu.
