Do vyprodaného kina vstoupili dva cirka pětatřicetiletí borci. Byli naprosto nepřehlédnutelní – svým zjevem, svým pozdním příchodem a svým projevem. „Tak to jsme v háji. Jsme úplně v háji. Tak to jsme v háji. Nemáme si kde sednout,“ hulákal na celý sál jeden z nich. Za nimi naštěstí docupitala uvaděčka s židlemi. Podestýlku z popcornu, která po nich po představení zbyla, si prohlíželo a komentovalo snad skoro každé dítě. Rozhodně toho víc rozsypali, než zkonzumovali. Buď byli retardovaní, ožralí nebo zfetovaní (redakce zná jejich diagnózu), jelikož, a to jsem zapomněl zmínit, se promítaly Pohádky pro Hurvínka! (Boskovice, 8. 6. 2025)
Blbý a blbější
