Aby si David udržel práci v zoo, souhlasí s riskantním plánem, že propašuje z Jižní Ameriky do Francie záhadný balíček. Převoz zaoceánskou lodí se ovšem zvrtne poté, co se ze zásilky vyklube mládě Marsupilamiho, vzácného tvora neznámého původu.
Nejsmutnější bylo zjištění už během prvních pěti minut, že mě nečeká úžasná nezapomenutelná komedie, kterou všichni chválí a na filmových databázích se chlubí více než osmdesáti procentním skóre, ale sotva průměrná podívaná.
O rodinnou komedii jde sotva. Kluk neumí hrát, pro dětského diváka je tu akorát tak napodobenina Stitche nebo Sonica a možná humor odpovídající mentalitě jedenáctiletého kluka, na kterého jde puberta. Zasměje se na pár místech tak akorát tatík, co vyrůstal na francouzských komediích minulého století.
Celý film je jakýmsi sledem rádoby vtipných scének, jejichž humor je buď dvojsmyslný, sexistický, nechutný, fekální, slizký, v lepším případě chtěný, trapný, praštěný, bláznivý, francouzský… Z těch vyvedenějších tu máme lékárničku a odsávačku jedu určenou na procházku parkem, obrázky s hroby a mrtvým ptákem, únos hluchoněmého černošského dítěte… Oceňuju, že se tvůrci nijak nemazali s tím, že když praští o zeď s dospělákem, stejně tak praští s dítětem! Takové vymrštění dítěte z houpačky pomocí orangutana neslučitelné se životem je osvěžující (pochopitelně v dalším záběru ve stylu Toma a Jerryho, kluk normálně funguje). Pak tu máme ale spoustu (hromadu) nesmyslných scén, které nejdou ospravedlnit argumentem, že se jedná o bláznivou francouzskou komedii! Možná tak v osmdesátých letech minulého století… (foto: Bontonfilm)
