S původním kresleným Bambim (1942) toho ten současný příliš společného nemá. Snad jen toho koloucha. Novou verzi můžeme s klidným svědomím označit za přírodopisný dokument.
Záběry na les, luční květiny, zvířata, světlušky… jsou úchvatně překrásné (padající listí, padající sníh, les z ptačí perspektivy…). Rozum vám nebere, z jaké blízky zvířata sledujeme (Veverka a havran na jedné větvi. Divočák s havranem a houbou v jednom záběru. Havran na hřbetu Bambiho!). Například běh laní a psů hustým lesem sledujeme jakoby nic, jako honičku aut na dálnici snímanou jiným autem. Jen dvakrát třikrát mně přišlo (ochranitelská přítomnost otce), že pomohly digitální triky.
Dění na plátně rámuje příjemně civilním způsobem vypravěčka Tereza Ramba. Místy je ovšem komentář nadbytečný nebo dokonce tragicky nesrozumitelný („Sledovat trápení druhých, aniž by se dalo cokoliv udělat, když i vnitřní hlas mlčí, znamená to snad, že nevíme, co si počít?“)
Budiž, už jenom kvůli námaze a umu tvůrců nejde dát tomuto filmu méně než padesát procent. Ale ani víc. Nevím, zda bylo rozumné, aby se z Bambiho stal Král lesa a nechat ho zestárnout?! (foto: Bioscop)
