Říkám to pořád. Když chcete udělat něco hodnotného, musíte to udělat pořádně od základů. Režiséři John Lasseter a Joe Ranft se svým štábem podnikli v roce 2001 cestu po legendární americké dálnici Route 66, kde pořídili více než deset tisíc fotek a přivezli si dokonce vzorky půdy i betonu! O pět let později vznikl kult! Proč tak silné slovo? Protože od té doby až do dneška je tento film napodobován, parodován i vykrádán.
Samozřejmě musíte mít dobrý scénář, být šikovní a ještě mít štěstí. A to se u Aut sešlo. Film pobaví jak malé děti (prostoduché traktory, býčí kombajn, Burák, usínající kamion…), puberťáky nadupanou rychlou jízdou a lovestory, tak i dospělé příběhem s přesahem a jistou dávkou moudrosti, která přichází až s věkem. Připočtěte vypiplanou animaci, do sebemenších detailů dokonalé propracování (suvenýry, automouchy, budík, malé fanynky, auta za kamerou, komentátoři, seskupení aut na závodní dráze do podoby písmen, úvodní a závěrečné titulky…) doslova tisíce nápadů, odkazů na skutečná auta, osoby, věci, dějiny, hudbu… Najdete tu mix všeho. Ponaučení, romantiku, napětí, překvapení, dojetí, nostalgii, lekci přátelství, smutek… (Za všechny momenty vybírám ten s oranžově blikajícím semaforem ve ztichlém a potemnělém městě!). Přijde mi, že nad každým filmovým okénkem bděly a přemýšlely hromady lidí! (Například: Blesk McQueen nemá světla, protože závoďáky je přece nepotřebují!?!)
Vidět Auta v roce premiéry (2006) nebo v roce 2025 je stejný zážitek! A to je na tom to geniální.