Jestliže jsem Lucii, postrachu ulice, který tomuto filmu předchází, dal procent sedmdesát, tak tady musím jít podstatně výš. Děj víceméně sestává z vtipných epizodních scének, ale to vůbec nevadí. Troufám si říct, že malým dětem dokonce usnadňuje sledování.
Opět tu narážíme na fakt, že se za hlubokého socíku natáčelo v Západním Německu (Osvald sedí vedle beden banánů, na trhu se v srpnu volně bez front prodávají pomeranče, regály jsou plné cizokrajného zboží, jezdí se v západních auťácích, až na ty dvanáctsettrojky atd.).
Čím se především liší pokračování od dílu prvního, je jeho komediálnost a taky plejáda tehdejších slavných herců, vystupujících v epizodních rolích. Například zjišťujeme, že Osvald má otce Petra Nárožného, objeví se Václav Lohniský, Pavel Zedníček, Jiří Krampol, Karel Effa, Jiří Lábus, František Filipovský, Jiří Datel Novotný, Otto Šimánek, Zdeněk Dítě, Evžen Jegorov, Vladimír Hrabánek, Ladislav Křiváček a považte, dokonce se tu v obchoďáku jako starší muž mihne Raoul Schránil. Pokud jsou vám některá jména méně známá, určitě si je vygooglujte. Nezmínil jsem, a to celkem záměrně, tři chlapíky. Tím prvním je opravář lednic Karel Augusta, který dokazuje, že není malých rolí. Jeho „běž si hrát“ u mě způsobilo nekontrolovatelný výbuch smíchu. Tím druhým je bezesporu kadeřník Luděk Kopřiva („Jeho oči zrcadlily obavy o osud našeho světa, ba co dím, celé planetární soustavy.“). A pak tu máme vrchol filmu s profesorem hudby dědkem Hartmannem. Dokončení filmu se Jiří Hrzán bohužel nedočkal, takže při postsynchronech musel jeho hlas nadabovat Jan Hrušínský. Pláču a truchlím. Připočtěte legendární dvojici filmových partnerů Daniela Kolářová plus Jaromír Hanzlík, famózní výkon Hany Maciuchové či opět a pouze jedinečné Žanety Fuchsové alias Lucie!
Ale to zdaleka není vše! „Růžová 15, havárie!“, bruslení v kožichu a chlupatých čepicích Luciiných malých kamarádek, krásná pointa v tom, kdo šéfuje firmě Arnold a Arnold, anebo že naši filmaři předběhli Sám doma o dobrých deset let díky Londýnskému podsvětí a „Ruce vzhůru! Říkal jsem ruce vzhůru!“ Mám chuť filmu dát 100 %, ale budu soudný.
