Na konci prvního filmu Mimi šéf se bráchové Tim a Ted konečně skamarádili. V pokračování s podtitulem Rodinný podnik jsou oba dospělí a totálně odcizení. Ted je ponořený v byznysu a vydělává bambilióny, Tim je spokojený otec dvou děvčat, nadané teenagerky Tabithy a roztomilého batolete Tiny. Tina je ovšem ve skutečnosti tajnou agentkou organizace Baby Corp a má za úkol odhalit velké spiknutí spojené se sestřinou školou a jejím podivným ředitelem. Záchrana vztahů bratr – bratr, otec – dcera, potažmo celého světa, může začít.
Od půlky filmu jsem to vzdal a přestal přemýšlet nad tím, jaké jsou motivace jednotlivých postav, a proč dělají to a ono. Pochybuju, že děti od 1. do 4. třídy, kterým je film určen především, by mi byly schopné říct, v čem je vlastně zápletka. Hlavně že je barevný, nabitý třeskutou akcí a výbuchy. Z těch bláznivin se mi nejvíce líbila gigantická sněhová koule valící se městem, která je v první třetině filmu. Pak už jsem vážně vypl. Hlášky, které zde občas zazní, jsou spíše pro dospělé, ale ti film buď prospí, nebo je nebude bavit, takže zůstanou jaksi nedoceněné. (Některé věci jsou důležitější než peníze. Prosím, neříkej láska. Je to moc.) (Čeho se bojíš? Žraloků, že mě někdo střelí šípem do hlavy, a finančáku.) Nicméně kdyby se film až přespříliš nesnažil o nonstop akci, kdyby zápletka byla o něčem, kdyby každá scéna nebyla tak přeplácaná… ale to je příliš kdyby, aby se pokračování Mimišéfa ocitlo o něco výš v tomto žebříčku.
Vztah omlazeného tatínka s jeho dospívající dcerou sice není žádný scénáristický zázrak, ale ve filmu je tím nejhezčím a smysl dávajícím. A pardon, zapomněl jsem na muzikálové písničky a hudbu, která je řekněme nadstandardní. (Bodejť, když ji složil Hans Zimmer!) (KINO)
