Škoda, že tyto řádky píšu až X let po premiéře. Film jsem totiž mezitím viděl aspoň dvacetkrát, takže má recenze nevyzní až tak nadšeně.
Hlavním hrdinou je krysák Remy, který sní o tom, že se stane vyhlášeným kuchařem v Paříži. Nemožné! Nicméně se setká se stydlivým a podřadným mladičkým kuchyňským „uklízečkou“ Linguinim. Věřte nevěřte, jejich osudy se zrovínka protnou v restauraci Augusta Gusteau, Remyho největšího vzoru a události naberou nečekaný spád…
Díky Ratatouille nahlédneme do chodu restaurační kuchyně, který pochopí i malé dítě (vaření speciality Brzlík á la Gusto je filmařský i kulinářský zážitek dohromady). Vzhledem k tomu, že se děj vyvíjí naprosto jinak, než bychom čekali od amerického bijáku, bude bavit i dospělé. Ratatouille je totiž animák pro velké kluky a holky.
Jde poznat, že tvůrci strávili stovky hodin studováním života krys („Já při jídle nechci cejtit všechno, do čeho jsem šláp.“), že se zúčastnili kurzů vaření, že navařili kolem tří stovek jídel, které zdokumentovali a zkonzumovali (to bych si nechal líbit), že strávili v Paříži celý týden, bydleli v luxusních hotelech a stravovali se v luxusních restauracích (tomu říkám práce snů), kde pořídili na pět tisíc fotografií (kreslená Paříž je nádherná, animátoři dokonale vystihli její měnící se atmosféru).
Humor, stejně jako gurmánské speciality, nabízí přímo prvotřídní („Jídlo je palivo.“, „Takové odpadky jsem v životě nejed.“). Scénka s polospícím Linguinim a vytočenou Collette je k popukání.
Ovládání kuchtíka krysou je kapánek přitažené za vlasy (doslova), ale funguje. Scénáristé vystavěli děj dokonale (například půl hodiny před koncem se provalí něco, co si v běžných filmech nechávají až na úplný konec).
Nevím jak vás, ale mě z postav nejvíc uhranul recenzent Anton Ego! Jeho vizáž, projev, psací stroj, co vypadá jako lebka, dabing Jana Přeučila, to je prostě skvost! Když se Ego díky soustu ratatouille vrátí do dětství, to je něco geniálního.
Nemůžu si vzpomenout na žádný film, po jehož zhlédnutí, bych nevrhl neskutečné množství času a energie do vaření z právě viděného, jako u Ratatouille. Od roku 2007 jedno z mých nejoblíbenějších jídel. Ale jedině podle Remyho receptu!
PS: Klidně mě ukamenujte, ale silně se domnívám, že Remy je ve skutečnosti potkan.