V tomto příběhu existují dvě skupiny skřítků. Ta první pomáhá lidem (my lidé máme pocit, že se nám něco povedlo náhodou, ale vlastně za to můžou skřítci). A ta druhá, která disponuje nejmodernějšími technologiemi, té jde jenom o zábavu. Mezi oběma klany panuje odvěká rivalita. Malá trpaslice Helvi utíká z nudného domova a přidá se ke skupině, se kterou může zažít legraci a dobrodružství.
Začátek s pohybující se toitoikou byl milý, jen jsem vůbec nechápal, o co těm trpaslíkům vlastně jde. Jak vlastně lidem pomáhají, není až do poloviny filmu vůbec zřejmé. Nápad, že druzí trpaslíci vidí smysl života v užívání si, nepovažuju za příliš vynalézavý. Smutné na tom je, že naše hlavní hrdinka začne krást jako ostatní trpaslíci bez jakýchkoli výčitek a bere to jako ohromnou zábavu!
Vypadá to pěkně, potenciál by tu také byl, ale příběh je víceméně o ničem. Postavy se chovají brutálně roztomile, infantilně a pateticky, takže se Superskřítkové dají doporučit jen školkovým dětem. (foto: Bontonfilm)
PS: Kino je hned po kečupu nejlepší vynález!
