Na své trnité cestě za štěstím potkává chudý Jan tajemného muže, který mu pomůže vysvobodit krásnou princeznu z područí zla.
Rolníci zde mluví jako intelektuálové, Marián Labuda s Pavlem Zedníčkem se za lapky moc nehodí (nevěrohodně se při loupeži spokojí s měďákem), divně působí sněhová svítící Jedi hůl, nechtěně směšně vypadá i koňský povoz přímo v královském paláci. Příčina patologického vztahu princezny a černokněžníka se neřeší. Ach ty postsynchrony. Tím asi můj výčet vad na kráse končí.
Sledujeme více hrdinů, ale všichni směřují k jedinému bodu. Proto se pohádka nerozpadá a jednotlivé příběhové linky se vzájemně doplňují.
Technickou stránku pohádky musíme pochválit. Na to, že dřív neexistovaly drony, je zde leteckých záběrů habaděj. Proměna lidí v kámen není fraška, ale budí respekt a působí napínavě (hudba, prostřih na Kemra, pohled bezradného krále, panika oběti). Když jsme u toho, hádanky mají grády! Nevyznívají monotónně. Martin Růžek řekne sotva tři věty a máte husí kůži! Triky jsou na dobu vzniku poutavé (klestí, co roste ze sněhu!).
Film, kde není místo pro humor, studený jako psí čumák, má svébytné kouzlo jako pohádky Němcové, Erbena, v tomto případě H. Ch. Andersena, kterým si vás prostě získá.
P.S.: Princezna taky řekne sotva tři věty, ale je krásná (Eva Vejmělková), kdyby si rozpletla vlasy, možná by trumfla i Lociku.