Mupeti slavili největší úspěch v 70. a 80. letech. Kdo neúčinkoval v jejich show, jakoby nebyl. Legendární jsou výstupy s Peterem Sellersem alias Růžovým panterem, Johnem Cleesem z Monty Pythonů, Lukem Skywalkerem a roboty R2-D2 a C3PO, zpěvákem Johny Cashem či Sylvesterem Stallonem atd. Mupeti show sledovaly miliony diváků po celém světě (diváci v socialistických zemích měli smůlu…). Mupety se nechal inspirovat slavný sitcom Alf a vsadím se, že možná i naši Jů a Hele. Jestli jsme to ještě neřekli, tak Mupeti jsou plyšové loutky, které žijí v reálném světě. Film Mupeti měl oprášit jejich slávu a připomenout, že jsou stále ještě „na živu“.
A tak sledujeme jak se mupeti dávají zpátky dohromady, aby předvedli ten největší televizní mupetí maratón v dějinách a získali tak deset milionů dolarů, potřebných na záchranu jejich divadla, kterému hrozí zkáza.
Téměř po celou stopáž filmu jsou všichni smutní z toho, že sláva mupetů je tatam. Což je vlastně i realita. Téměř z celého filmu na vás sálá tak šíleně obrovitá dávka nostalgie – stesku po starých dobrých časech, že nový film de facto zabíjí. Až na samotném konci, při oné realizované show, se dočkáme několika málo záblesků dávné slávy (spoutaný Jack Black…). Je to škoda. Velká škoda! Mupeti mohli současným dětem, na které ze všech stran útočí akční, temné, cool atd. 3D filmy, nabídnout skvělou alternativu v podobě legrační, roztomilé a vlídné podívané.
To porovnání se nyní nabízí. Madagaskar 3 jakoby vytvořila parta pubescentů a Mupety kolektiv seniorů. A oběma skupinám se to nepovedlo.