Zdeněk Svěrák původně napsal Lotranda pro svého syna Jana. Ten ale režii odmítl. Pak také Jiří Menzel. Nakonec se režie ujal Karel Smyczek. A ne špatně. Lotrando a Zubejda dokonalým způsobem kloubí dvě pohádky Karla Čapka (Druhá loupežnická pohádka a Velká pohádka doktorská).
Na začátek bych rád vyzdvihl úžasné pohádkové písničky, pod kterými je podepsána dvojice Uhlíř/Svěrák (Pod dubem za dubem, Dáme klukovi školy, Mniši…, Nám se stalo něco překrásného, Řízni, řízni, Seznamte se, Putování). Co kus, to perla!
Humoru se vám v pohádce dostane skoro cimrmanovského (Svět je malý a o náhody tu není nouze). Pan Svěrák napsal vtipnou, milou, inteligentní a hezkou pohádku, kterou si užijí stejně tak děti jako dospělí. Kultovními hláškami je doslova přecpaná („Tím víc…“, „Koupil jsem ji celou sadu procházek.“, „Kulaté melouny, zahnuté banány.“, „Kluk není hloupý.“, „Kde jste to sebral?“ „Kde se dalo.“, „Já povídám, písek, chlapi!“, „Chleba s tvarohem nebo život?“, „Japato?“, „Práce v zahraničí bývá mnohem lépe placená. Měna je to tvrdá.“, „Kaše dobrá, chci nášup.“, „On bude zbohatlík, tři střecha budeš mít nad sebou.“, „Ať je po tvojemu.“, „Když se díváš pořádně, tak jedou.“, „Ne všechny rady rodičů jsou moudré.“, „Volejte sláva a tři dny se radujte.“ atd.
Vezměte si například, kolik parády dokázali filmaři udělat s jedním velbloudem! Využili ho na dědině i u moře, cestou tam i zpět, k navození exotiky i kontrastu! Zubejda jen leží a přece si vás získá. Pohádka je dokonalá i v detailech. Proč by se měl Drnec radovat u sváteční tabule s chlapem, co ho ještě včera chtěl popravit?! Nejlepší porevoluční pohádka!