Malý chlapeček, který se asi před nedávnem naučil poznávat číslice, dostal od maminky úkol, poznat, v které řadě sedí. Proto kráčel schůdek po schůdku, v předklonu se díval na čísla a pokaždé zvolal: „Ne.“ „Ne.“ „Ne.“ „Ne.“ „Ne.“ „Ne.“ Samozřejmě že správnou číslici minul. Maminka ho vrátila o dvě řady zpět. Načež zvolal mocným, zhrzeným hlasem: „Proč zrovna tady?!“ Bylo to úsměvné, jelikož všechny řady byly stejné a kompletně prázdné. (Blansko, 7. 11. 2024)
