Tato pohádka má reálně hodnocení mezi nulou a dvaceti procenty! Jedná se o katastrofu. Scénáristicky, dramaturgicky, připočtěte nezvládnutou režii, kameru (na to kymácení se fakt nedá zvyknout), šíleně přehrávající herce (čest výjimkám: Milena Dvorská), pak hrozné kostýmy a především kulisy! Tento výtvor snad ani nepatří do kategorie papundeklových pohádek. Interiér a stěny zde nejsou z lepenky a dřevotřísky, ale z nějakých ohyzdných plachet!
Za život člověk uvidí spousty skvělých filmů, které si zapamatuje nadosmrti, ale také paradoxně na ně třeba zapomene. Naproti tomu člověk spatří spousty špatných snímků, na které rozhodně toužíte zapomenout a povede se vám to. Anebo jsou tak špatné, že na ně nezapomenete nikdy, tak jako na Princeznu za tři koruny! Ta pohádka je tak šílená, že máte chuť se na ni podívat občas znovu a znovu, jestli se vám to nezdálo! Myslím, že se vám teď vlastně snažím dost krkolomně vysvětlit termín „Guilty Pleasure“.
Připojím ještě namátkou nějaké bláznivé věty: „Inkoust z tchoří žluče. Co napíšu, nehledám, to vyčichám.“, „A jste v pasti jako stará bába v chrasti.“, „Budu chodit jako kanec v mlze.“, „Jsem Ondřej, řečený Vetchý.“ „Král, královna, princ, princezna, lazebník, stolník, pistolník, štolba, páže, sokolník, sluha, Ámos, to jsem já, něco na otop, kdyby mně ulít kanár.“
Kdybych této pohádce dal spravedlivých 20%, tak byste ji možná minuli. Proto má procent 80.