Film kombinuje loutky s animací. Pojednává o životě slavného vynálezce a umělce Leonarda da Vinciho. Příběh samotný se celkem věrohodně drží faktů. Začíná v roce 1516, kdy da Vinci přijímá pozvání krále Františka I. z Valois a stěhuje se z Itálie do Francie, kde pokračuje ve svém díle.
Pro koho je Vynálezce určen, je asi jeho největší slabinou. Malé děti nemají šanci, pro žáky druhého stupně asi nejvíc, ale pro ně je tam málo akce a bláznivin. Dospělé možná nadchne výtvarné zpracování, ale neukotvenost a směřování děje je odradí. Možná si na něm pošmáknou intelektuálně smýšlející starší děti, ale těch bude hrstka.
Film lítá sem a tam, dospělý, natožpak dítě, má co dělat, aby udržel pozornost. Pocitově trvá jednou tak dlouho. Takže už po půl hodině jsem se dožadoval konce.
Leonardo se zabýval i anatomií, takže zde pitvá, aby našel lidskou duši. Což nelibě nese papež, který ho považuje za kacíře. („Věřím, nikoli slepě.“, „Vaše otázky s sebou nesou následky.“) Líbila se mi králova sestra, odvážná princezna Margarita, se kterou hledá odpověď na tu nejdůležitější otázku, jaký je smysl života („Jsou tři typy lidí. Ti co vidí. Ti co vidí, co se jim řekne, že mají vidět. A ti co nevidí.“).
Humor se ve filmu limitně blíží nule. Rozesmál mě jenom hrobník s hrobnicí a jejich taneček ve vykopaném hrobě a potom příjezd anglického a španělského krále („Snědl bys slona, žirafu, nosorožce a malou činčilu.“).
Škoda přeškoda té obrovské práce a invence. Stačilo filmu dát smysluplný příběh, který má začátek, prostředek a konec a ujasnit si, pro koho vlastně je!
