Velmi talentovaný herec, scénárista a režisér John Krasinski (Free Guy: Hra na hrdinu, Tiché místo, Jack Ryan, Kancl…) si patrně natočil srdcovku. Zahrál si zde nemocného otce hlavní hrdinky, napsal scénář a celé to zrežíroval. Mimo to obsadil do filmu (třeba jen hlas) celou řadu superhvězd Hollywoodu (schválně sledujte závěrečné titulky). Výsledek je bohužel neslaný nemastný.
Dvanáctiletá Bea je schopná vidět imaginární přátele dětí ve svém okolí. Děti vyrostly a na své fiktivní hrdiny zapomněly. A Bea se snaží těmto bytostem najít nové malé děti. Pomáhá jí v tom trochu podivínský soused, jenž má stejný dar.
Tak v první řadě musíte přistoupit na to, že většina z nás v dětství měla svého imaginárního přítele (třeba já si nevzpomněl, takže jsem měl značný handicap film sledovat). Pak je tu úvodní myšlenka, která je tak trochu postavená na hlavu. Ty nové děti nejsou schopny si vymyslet a představit si svého vlastního imaginárního přítele? Evidentně ne! Pak mně vadilo, že se dvanáctiletá holka jen tak potuluje, v podstatě s neznámým chlápkem od vedle, po New Yorku. Navíc si měl zmiňovaný John Krasinski pohlídat, aby tento týpek (Ryan Reynolds) byl typově aspoň trochu odlišný od něho. I naturelem je stejný!!! Dále se nedozvíme, proč hlavní hrdinka po smrti své matky nežila se svým milovaným otcem. Jsou zrovna prázdniny, že Bea nemusí chodit do školy? Místy nemístně pan režisér uklízí babičku z placu, aby se Bea mohla potulovat s oním chlápkem a imaginárními bytostmi. Takže evidentně je babičce putna, co její náctiletá vnučka asi celý den dělá?
Imaginární přátelé jsou typickým americkým produktem, takže se připravte na pořádnou dávku energie, která z filmu sálá. Ve smyslu mějte sny! Neztraťte fantazii! Vše dobře dopadne! Neztrácejte naději! Vraťte se do dětství! Atd. Film postrádá humor, je patetický a přes veškerou snahu o imaginaci, nezáživný.
Celou dobu jsem měl před očima imaginárního kamaráda Bingbonga z filmu V hlavě. Tam se jednalo o dílčí segment. Tady z toho udělali celý film! Pochopitelně ústřední myšlenka pochází ze slavného filmu Harvey z roku 1950. Právě na něho Krasinski odkazuje (Bea se s babičkou dívá na televizi, kde právě běží). Možná uděláte lépe, když se raději podíváte na Harveyho. Ač starý a černobílý, přinese vám mnohem zajímavější zážitek.
