Holčička hrající Ellu v dětství je rozkošná a především přirozená. Ve chvíli, kdy povyroste, je sice pořád milá, ale stane se z ní ekorebelka, která chce změnit svět. Já říkám OK, ale divák cynik, který se jen ušklíbne, si nutně vybaví Gretu Tintin Eleonoru Ernman Thunberg.
Učitelka biologie je hystericky prdlá, ale má potenciál. Má předtucha se naplňuje a z učitelky se rázem stává postava výrazně vedlejší, s krásným, sice předvídatelným, ale učebnicově ukázkovým vývojem postavy! Mimochodem člověk přesně ví, jak to bude pokračovat a jak to dopadne. Zvláště, když se cé cé á ve třetí minutě zjeví vlivná podnikatelka, která chce v pralese postavit přehradu a myslí to pochopitelně s místními domorodci dobře!
Ve filmu Ella a černý jaguár se setkáváme snad se všemi možnými klišé, které vás jen napadnou (obchod se zvířaty, ničení pralesa, likvidace místní kultury, hrdinka, která vše zachrání…). O to víc zamrzí, že se jedná o další počin francouzského režiséra Gillese de Maistreho (Vlk a lev: Nečekané přátelství, Mia a bílý lev). Samozřejmě smekám před záběry holčičky s evidentně živým jaguárem!!!
Bohužel děj spočívá v zobrazení krásné divočiny, narušený eskapádami s krajtou, pytláky, divokými zvířaty…
Pak si člověk vybaví takové detaily jako výdrž baterky v mobilu, vezme v úvahu hrůzostrašný dabing, vskutku tristní scénář, a musí chtíc nechtíc veškerému úsilí tvůrců, jít s hodnocením níž a níž…
Pochopím, když se malinká slečna zamiluje do koníka, stará se o něho, jezdí na něm… Ale když se zamiluje do živého jaguára, jde o sci-fi nebo lépe řečeno o pohádkové dobrodružství pro holčičky od tří do deseti let. Právě této cílové skupině je film určen!!!
