Ostrov Blp býval místem, kde Vikingové ve dne v noci bojovali s draky. Pak však mladý kluk Škyťák vycvičil draka Bezzubku, spřátelil se s ním a hlavně všem vysvětlil, že lidé a draci mohou žít v harmonii. V novém pokračování příběh poskočil o pět let dopředu. Na Blpu spolu spokojeně žijí lidé i draci. Ale jen do té doby než se Škyťák setká s tajemným dračím jezdcem (milé překvapení) a mocichtivým lovcem draků Dragem (nemilé překvapení).
Film Jak vycvičit draka byl v roce 2010 opravdovým zjevením, milým překvapením a rozhodně nejlepším filmem toho roku. Pokračování mělo tedy těžkou roli. O dokonalosti grafiky nemá cenu mluvit. Svět draků je logicky a na mnoha místech překvapivě rozvíjen. Škyťákovo dospívání v muže a náčelníka je milé a ne pubertálně otravné. Písničky od Jonsiho parádně šlapou. Na několika místech se jakoby čas zastaví a nechává vás kochat se nádherou (návštěva u dračího jezdce) a dojímat (tanec rodičů). Takové okamžiky, aby člověk v dnešní tvorbě pro děti hledal s lupou…
Nicméně musí zaznít i nemalé výtky. Draci už prostě nedokáží tolik překvapit jako v prvním díle. Děj je předvídatelný, jakoby už neměl co nabídnout. A tak se vytvoří uměle problém. Někteří mohou být z pokračování zklamaní. Holt je to dvojka a ty to mají vždycky těžké.
Pokud se vaše děti bojí dinosaurů a draka v každé pohádce, tak samozřejmě se na film s nimi nedívejte. Draků je tam průměrně dvacet na jedno filmové políčko.