Nejlepší vodník v ČR (promiňte, v ČR a SR, tedy na světě) je Josef Dvořák! Alespoň pro mě si právě v této pohádce vystřihl toho nejkultovnějšího vodníka ve své vodnické kariéře („Brekeke. Floriánku, nepískej.“). K Josefu Dvořákovi přidejte bodrého a za všech okolností živelně hrnoucího Menšíka, mladičkého Jandáka, který to v této pohádce dotáhl (spoiler: na krále), totálně živelnou Janu Bouškovou, která zde hraje umírněnou a celkem krotkou princeznu (jistě se značným sebezapřením), dokonalého Vladimíra Hrubého (Je možné, že byl někdy mladý či dítě? Nenarodil se už jako stařec?) a vyjde vám naprosto příjemná a nezapomenutelná pohádka.
Co teda těžce nesu v jakékoli pohádce, kde kouzelný dědeček/babička dá hrdinovi tři dary a to by byl zázrak zázraků, kdyby přesně tyto věci nepotřeboval! Jandákovy písničky nazpíval Jiří Korn, bije to do očí a tahá za uši. Pohádka je v krkonoušském nářečí („Cák tak boucháš. Na králouvskej zámek takhle řampať? Kdák to jakživ slyšál!“), takže pro děti značně nesrozumitelná. První princeznin úkol holčičí, druhý hodný pohádek a třetí účelový pro řemeslníky, aby došlo ke kýženému odhalení. Fanče kapánek špatně vidí, když nepozná v převleku svého milovaného (chlapi se prostě do závoje nezahalí a chodit v roušce by mohlo znamenat, že trpí nějakou infekční chorobou).
Ale i tak mi z toho ze všeho, i po desítkách let, vychází jedna z našich nejlepších studiových pohádek.