Zjistil jsem jednu hroznou věc. Že mě Pat a Mat už nedokáží rozesmát. Ověřil jsem si to tak, že jsem si po Patovi a Matovi ve filmu pustil prvních deset slavných dílů ze sedmdesátých let (Tapety, Koberec, Obraz…) Chci tím říct, že tvůrci své řemeslo dělají stále stejně, míra destrukce je stejná jako u starých dílů, před čtyřiceti lety byli hloupí stejně jako dnes… Chyba je asi u mě a ne u nového filmu.
Nicméně několik postřehů: Tak jako jsou hobbymarkety plné všemožného nářadí, materiálu a pomůcek, stejně tak Pat Mat v současnosti disponují všemi udělátky, až se v tom ztrácí – hlavně dětský divák. Dříve na dobrý gag stačila pilka, kladivo a hřebík. V nejnovějším filmovém počinu na průměrný vtip potřebují hlavně nakoupit spoustu věciček a pak to zničit. Na pohádce jde krásně vidět dnešní konzum.
Název Pat a Mat ve filmu klame. Nedočkáte se jednolitého příběhu jako u Ovečky Shaun. Tvůrci bez jakékoli invence pouze za sebe naskládali deset epizod. Během projekce jsem si dělal poznámky; tady jsou: Umyvadlo nuda. Recyklace papírových tácků nesmyslná. Vysavač nevyužívá potenciálu. Pokládka podlahy dobrá. Kacení stromu obyč. Výroba pomerančové šťávy bez šťávy. Šlapadlo přitažené za vlasy. Kaktus nic moc. Kachličky dobré. Šachová partie na střeše bída. Suma sumárum velmi slabý průměr.
Pustit v takovéto podobě Pata a Mata do kina, považuji za obyčejný byznys (dáme to do kin, pak to rozstříháme na večerníčky).
