V roce 1996 vznikla nová verze pohádky Král, kejklíř a hvězdář (1971). Člověk by řekl, že doba pokročila, tvůrci se ponaučili, i když nevím, co je vedlo k vynaložení toliko energie a financí k předělávce velmi podprůměrné pohádky. Na rovinu přiznejme, že vzniklo televizní dílo ještě horší než špatný originál.
Král Řehoř spí s korunou na hlavě, v kompletním královském oblečení, bez pokrývky, to aby na první pohled bylo zřejmé, že je to král. Král Vítězslav nenajme žádného zabijáka, ale osobně jde zavraždit Řehoře, taky v kompletním ošacení a s korunou na hlavě. Nepovede se mu to, ale mně je to jedno, protože neustále před očima vidím onen záběr. Následuje vystoupení kejklíře, které stejně jako v originálu za vystoupení považovat nelze. A to nemluvím o tom, že je šašek ohyzdný a to, co říká, není ani přidrzlé, ani moudré, ani vtipné, jak bychom od kašpara čekali, ale pouze trapné.
Osudového hvězdáře vzezřením nekňuby, hraje nějaký noname, bez špetky charizmatu. Krásné princezně Kláře Jandové se jen divíme, kam dala rozum! Pak zmíněný šašek za bílého dne vraždí krále při oslavách před zraky stovek lidí a já se ptám, zda byl v té chvíli režisér a dramaturg střízliv?! Abych ještě více podtrhl mé hodnocení, dodávám: Hvězdář, který králi zachrání život, je de facto zamčen ve věži. Na vzdálenost cirka kilometr vidí potulní muzikanti růst hrášek! A zrecyklovat nápad z Chudáka muziky (rozuměj, autorem obou pohádek je Karel Šiktanc), je vážně opruz!
Dodejme, že pohádka byla z větší části natáčena na Novém Hradu u Adamova, který lze považovat za zříceninu a je vám jasné, že vizuálně vypadá tato TV pohádka strašně! A co posílá Krále, hvězdáře, kejklíře a muzikanty do úplných kytek, jsou postsynchrony, jelikož celá pohádka byla zvukově dotočena ve studiu. Je to znát. Hodně!