Malé autíčko Vilík má velký sen – chce se stát králem silnic ve svém rodném městě. Navíc je „až po duši“ zamilovaný do modelky Belly. Jenže v cestě mu stojí její přítel Ben a také zlý náklaďák Kaiser, který Bellu unese.
Už úvodní závod je zmatený a plný chyb, ze které jen čiší snaha zalíbit se. Honičky jsou nereálné, takže člověk by se i nadchl, ale nejde to. Postavy něco udělají (nehoda, zatčení, provokování,…) ale vůbec se nechovají logicky. (Když Vilík políbí nešťastnou náhodou modelku Bellu, člověk by čekal nějakou reakci – facku, zamilovaný pohled, stud – nic z toho se nestane.) A tak je to na mnoha místech. To, jak auta telefonují, je na facku. Prostě teď frčí mobily, tak holt musí auta šudlit po mobilu. Hodně se zde povídá, řeší milostné záležitosti, jakoby film byl určený dospělým. Není tam žádný problém, který je blízký dětskému divákovi (cílový pětiletý kluk opravdu nepotřebuje řešit lásku milenecké dvojice). Padouch likviduje auta, takže je utopí, rozšroubuje na součástky – to znamená, že je reálně zavraždí!? Závěrečné finále se odehrává na místě pro daleký Východ typické (Vilík je z Malajsie) – tisíce kontejnerů v přístavišti. Prostředí nezajímavé a nepoutavé pro oko diváka. Nenápadité a nereálné jsou akrobatické kousky, které hlavní hrdina předvádí (Vilík létá, skáče,…).
A ještě poslední věc. Například když Bella padá do moře, chybí jakýkoli náznak toho, co se stalo. Máme si tento i spoustu dalších záběrů prostě domyslet. Podobně je tomu i u následujících koček…